Luxor – Asuán – Káhira

Výletování v Egyptě - loď na Nilu, Asuan

Opravdu chcete jet tak daleko? Asuán? Klepou si na čelo kamarádi, se kterými se potkáváme v Káhiře. My si zase klepeme na hlavu, že bychom se měli toho nápadu vzdát. Za dálku kterou jsme k němu museli urazit, nám Asuán daroval nádherné zážitky.

Asuán je perlou na Nilu, kterou nelze vynechat

Asuán leží na jihu Egypta jen kousek od Súdánu. Dostat se k němu dá autobusem, lodí nebo vlakem. Pokud jedeš z Káhiry, jasnou volbou je noční vlak s lůžkovým kupé. Autobus jede jednou denně, lodí to trvá asi tři dny a cestou se staví u památek. My vyrážíme z Luxoru. Volba je jasná, jedeme vlakem.

Den první – Asuánská přehrada a Nubijská vesnice

Po zhruba hodinovém zpoždění a čtyřech hodinách cesty dorážíme do Asuánu, kde na nás trpělivě čeká náš nový přítel a ubytovatel z couchsurfingu David. A protože není času nazbyt, dokonce ani v Egyptě, vyrážíme hned na první zastávku. Čeká nás obhlídka Aswan High Dam, neboli vysoké přehrady, kterou místní považují za svoji chloubu a je opravdu monumentální.

Napadá mě, že bych ráda viděla pohled na Nil ještě před její stavbou, protože to v tomto úseku musela být úchvatná řeka. Něco z její mohutnosti a síly naznačuje šíře řeky ve městě, kde se v širokém korytě rozlila a odhalila ostrůvky, které zabraly zahrady i divoká příroda. Pohled z obrovské výšky přehrady je dech beroucí, a pohled na obrovské temně modré jezero neméně. Dívat se na takovou masu vody uprostřed pouště tě dostane.

Po prohlídce moderní stavby máme v plánu poznat něco z historie Asuánu, a tak se vydáváme na oběd do Nubijské vesnice. Jedná se o stoprocentně turistickou atrakci, za kterou nemusíš platit vstupné. Spíš se očekává, že zde necháš peníze v některém z krámků nebo restauraci. Nubijské rodiny zde žijí od nepaměti. Jejich domy jsou krásně barevné a ulicemi se line smích a povykování.

Ve vesničce je několik stánků s pěknými rukodělnými výrobky, které si člověk rád koupí. Žádní naháněči, žádné nucení do nákupu. Příjemné místo, kde člověk na chvíli zapomene na civilizaci. Posedí s místními u černého čaje, ochutná nubijskou specialitu, která se skládá z placky, ovčího sýru a medu divokých včel, který má zajímavou kořeněnou chuť. V těchto místech plyne Nil poklidně, při březích se z vody vynořují zelené ostrůvky. Prostě pohoda.

Dorážíme domů k našemu hostiteli, dáváme sprchu a chystáme se na večer. David se omlouvá, že musí pro další své hosty a nechává nás odpočívat. Vrací se za hodinu se švýcarským párem. Je čas večeře a David musí konečně také do práce. Vyrážíme do města, na večeři a trochu se projít kolem vody. Dnes se těšíme do postele, protože jsme toho měli opravdu dost a brzy ráno vstáváme. Vyrážíme do Abú Simbel.

Den druhý – Abú Simbel a pohodové odpoledne na Nilu

Ráno vstáváme v 5 hod, v 6 totiž musíme být na nějaké místní benzínce. Náš kamarád nás dostal do půldenního zájezdu, protože v době naší návštěvy se kvůli hrozbě teroristického útoku nesmělo v této oblasti pohybovat samostatně. Nastupujeme do minibusu a po pár kilometrech se zařazujeme do kolony, kterou po celou dobu hlídá armáda.

Přijíždíme do Abů Simbel a máme to nejlepší světlo na focení. Na břehu Asuánské přehrady stojí dvě skalní hrobky Ramesse II a jeho ženy královny Nefertiti. Kromě historie jsou zajímavé i tím, že jejich původní místo je hluboko pro hladinou Násirova jezera a kvůli stavbě přehrady se musely rozřezat na díly a přesunout na nové místo. Nevědět to, nepoznáte to.

Pro nás asi nejhezčí chrámy, ale v případě Egypta je těžké se rozhodnout. Navíc chrámy na jihu Egypta byly vystavěné na pozadí krásných přírodních scenérií a ty si na rozdíl od těch na severu zachovaly. Po dvou hodinách se vydáváme opět na 300 km dlouhou cestu zpět do města.

Po obědě se s našimi švýcarskými přáteli vydáváme do Nubijského muzea. Bohužel, přesto, že se jedná o pěknou stavbu a hezky připravené expozice, mnoho nubijského umění zde nenacházíme. Mnohem více informací jsme se dozvídáme o stavbě velké přehrady, kultu krokodýlů a jak vypadalo okolí Násirova jezera před stavbou přehrady.

Výlet po Nilu v Asuanu

Prohlídka tak bere rychlejší spád a vyrážíme chytit tradiční loďku a prozkoumat ostrov Elefantina, kde se kromě nubijské vesnice nachází i archeologicky významné pole. Během projížďky si děláme zastávku v botanické zahradě. Je to kouzelné místo, které připomíná ráj na zemi.

Bujná vegetace, pestré tropické květy. Jen tak tak stíháme vypít šálek pravé arabské kávy a už na nás mává náš lodivod a omluvně ukazuje na hodinky. Má pravdu. Západ slunce na tradiční bárce v pozadí vysokých písečných dun Elefantiny je až kýčovitě romantický a zarývá se to hodně hluboko.

Den třetí – Elefantina a Philae

Ráno nás probouzí čilý ruch v domě. Náš hostitel je opravdu vášnivým vyznavačem couchsurfingu a tak si zde ruce podávají lidé z celého světa téměř denně. Pro dnešní den přibyla další dvojice, a tak společně vyrážíme přívozem přes Nil opět na Elefantinu, abychom navštívili ruiny bývalého kláštera. Stoupáme po skále přes písečné duny, které ji pokrývají až na její vrchol.

Ruiny jsou oproti jiný památkám poměrně nezajímavé, ale rozhled kolem dokola je nádherný. Podobně jako celý Asuán, i tohle místo je dokonale fotogenické.

Odpolední program nás zvede k chrámu Philae, ke kterému je cesta jen lodí. Tradičně smlouváme a nějakou chvíli to trvá, stále je kolem dost těch, co nesmlouvají, a tak jsme v horší pozici. Až pátý majitel lodi se s námi dohodne na ceně a vyrážíme. Philae leží na ostrově na Nilu, maličký přístav je lemovaný rozkvetlými ibišky a jasmínem, stylové loďky jen doplňují pocit, že se od dob, kdy chrámy zažívaly svou slávu, nic nezměnilo.

Egyptský chrám Philae

Je to velmi rozlehlý chrámový komplex s krásně zachovalými sochami a reliéfy na stěnách zvenčí i uvnitř. Podobně jako Abú Simbel, celý chrám byl po částech přesunut na jiný ostrov. V průběhu stavby přehrady se totiž každoročně na deset měsíců dostával částečně pod vodu, což mu neprospívalo.

Jeho záchrana trvala osm let, ale vyplatila se. Jih Egypta je poklidný a z památek a přírody kolem na tebe padá naprosté uvolnění a pohoda.

Večer balíme své batohy, zásobíme se pitím a jídlem na dlouhou cestu do Káhiry, po které navštívíme ještě Alexandrii. To abychom zpětně řekli, že africkou atmosféru Luxoru a nádherné chrámy Asuánu, obklopené ještě krásnějšími exteriéry, už nic z Egypta nepřekonalo.

Autor
Vlaďka Horáková